... a co jsi pro to udělala?

Chceme to vyřešit.

Mluvíme o tom už několik měsíců.

Víme, v čem děláme chyby a jaké mají důsledky.

Známe řešení a máme podrobný návod. Víme, že to funguje.

Přesto pořád stojíme na původním místě.

Ne, že bychom nechtěly.

Jenom to neděláme.

Není to poprvé.

Před půl rokem jsme se rozhodly.

Šly jsme do toho naplno. Se vším všudy a odhodlaně.

Měly jsme vstupní data. Stanovily jsme cíl. Určily termín.

Odsouhlasily jsme odměnu. Nakoupily pomůcky.

Vydržely jsme několik dní.

Cíle jsme nedosáhly.

O co šlo?

O naši spokojenost. O naše sebevědomí. O naše tělesné schránky. O svaly a tuky.

Tak už to neomílej a řekni to rovnou: šlo o HUBNUTÍ.

Ale ono to muselo to přijít.

CO?

Ten správný impuls. Otázka, která umožnila jen jedinou, PRAVDIVOU, odpověď. 
Ta otázka zněla:

"... A CO JSI PRO TO UDĚLALA?"

"NIC", zazněla odpověď. Ta diplomatická. Ta realistická zněla "HOVNO". 

Odpovědi rozdílné, obsah stejný.

A tak jsme se rozhodly.
Kašleme na cíle. Kašleme na odměny. Jdeme do toho. Budeme to dělat. A budeme se kontrolovat. Každá sama sebe. Otázkou. Jednoduchou otázkou, která zní:

"A CO JSEM PRO TO UDĚLALA DNES?"